Kata

Dnešní pojetí karate je zcela odlišné od jeho praktikování v minulosti. Dnes je karate cvičeno na dvou úrovních, a sice jako kata a kumite neboli zápas v rámci sportovních pravidel. Souborná cvičení, dnes nazývaná kata, zastávala v bojových systémech vždy klíčovou úlohu. Kata je pevným spojovacím článkem s historií bojového systému a zároveň prostředkem pro předávání technických informací. Do kata byly jejich tvůrci zakódovány veškeré principy, charakteristické pro každý z těchto systémů. Kata byla vždy rozhodujícím faktorem na cestě k dosažení mistrovství a zároveň sloužila jako určitý informační zdroj pro další generace. Svou formou kata přispívá zároveň k zachování původních tradičních hodnot.

Souborná cvičení a jejich různé modifikace se vyskytuje téměř ve všech bojových systémech, ale přitom ne každý z nich používá pro svá formální cvičení dnes všeobecně užívaný výraz kata. Samotný výraz kata, jako označení pro souborná cvičení, se v bojových systémech dříve vůbec nepoužíval. V případě bojového umění karate je v tomto ohledu důležité připomenout, že karate není, jak se mnoho lidí dodnes ještě mylně domnívá, japonské bojové umění.

Kořeny tohoto bojového systému, předchůdce dnešního karate, sahají hluboko do Číny a potažmo do Indie. V samotné Číně byl tento systém během svého vývoje značně ovlivněn třemi nejvlivnějšími čínskými náboženstvími, a to taoismem, buddhismem a konfucianismem. Jednotlivé bojové styly se tak vyvíjely současně, a přitom nezávisle na sobě hned na několika úrovních, a sice na úrovních buddhistického kláštera Shaolin, taoistického kláštera Wu-Tang venkovských obyvatel, převážně z řad rolníků.

Bojový styl karate byl do Japonska přenesen z Okinawy. Na Okinawu byl zase tento bojový systém importován z Číny, a to v podobě několika různých čínských forem Chuan-fa. V této době se ještě kata nazývala cvičením nebo se označovala jejím názvem. Ten byl většinou čínského původu, ale vyslovovaný okinawským dialektikem. Tím se stávalo, že původně čínsky znějící název kata byl, díky okinawskému dialektu, mnohdy výrazně pozměněn.

Slovo kata je japonský výraz, písemně vyjádřený dvěma znaky. Kata v překladu znamená „forma„. První znak tohoto slova -„ka“- je odvozen od slova „kami“ (bůh-božstvo) a druhý znak -„ta“- označuje „obilné pole“. Význam slova kata by tedy mohl být volně vyjádřen jako „symbol člověka a jeho kořeny v zemi“.

Kata je často popisováno jako stínový způsob boje s několika imaginárními soupeři. Před zavedením kumite to byl jediný způsob nácviku boje. Slouží k nácviku obratů, přechodů mezi postoji, samotné chůzi v postoji a procvičení technik. Každá kata má přesně daný obsah, délku i fázování. Každá kata začíná a končí úklonou, až na výjimky obsahuje dvě kiai (výkřik znamenající maximální nasazení) a začíná obrannou technikou.

V shotokan kata je každá technika prováděná s potenciálním smrtícím úderem (ikken hisacu). Jak karate-ka stárne, je větší důraz kladen na zdravotní výhody cvičení kata.

V shotokanu se cvičí celkem 26 kata.